František Lukeš

Narozen 27. února 1921 v Hořicích v Podkrkonoší – Libonice
Zemřel 11. července 1998 v Hradci Králové

Mimořádná osobnost Františka Lukeše spočívala v jeho pevných morálních postojích a širokém vzdělání.

Dětství prožil ve velmi skromných poměrech a měl tak možnost záhy poznat dobré i špatné stránky lidského bytí. Obětaví rodiče mu v Hořicích umožnili studium na obchodní škole, později pak na obchodní akademii. Největší díl vědomostí načerpal studiem kněžského semináře v Hradci Králové, kde byl v gotické katedrále sv. Ducha dne 29. června 1947 vysvěcen na kněze.

S velkým úsilím se následně pokoušel povznést duchovní a kulturní život široké veřejnosti, nejdříve na Náchodsku. Úřady však ohodnotily jeho snahu jako nepřiměřené náboženské působení, neslučitelné s vedoucí úlohou komunistické strany. Z náchodské farnosti byl tak v roce 1955 vystěhován a po krátkém působení v Libici nad Cidlinou musel přijmout místo duchovního správce v Činěvsi. Na vesnické faře v Činěvsi prožil většinu vlastního kněžského života, působil tu v letech 1956 až 1990.

V Činěvsi vyzrál František Lukeš v uznávanou církevní osobnost a v kněze oddaného vlasti a národu. V místním kostele sv. Václava a na stařičké faře se střídaly na návštěvě osobnosti, kterých si váží celý český národ, například ak. Malíř Karel Svolinský, pěvci Vilém Přibyl, Eduard Haken či Jana Jonášová, hudebníci Josef Vlach nebo Jiří Bělohlávek, pozdě dirigent světové pověsti. K přátelům Františka Lukeše patřili rovněž básníci Jaroslav Seifert a Markéta Procházková a mnoho dalších osobností hlavně z hudebních a literárních kruhů.

V roce 1990 byl František Lukeš přeložen do Poděbrad, kde působil v proboštském úřadě až do své smrti. Rovněž zde rozdával neutuchající optimismus a křesťanskou lásku. Protože měl mimořádné řečnické nadání, vykonával také funkci mluvčího Biskupství Královéhradeckého, byl členem Biskupské konference a patřil k nejvýznamnějším hodnostářům zmíněné církevní instituce.

K poslednímu odpočinku jsou tělesné ostatky Františka Lukeše uloženy na místním hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele v Náchodě.

Fratnišek Lukeš: „LÁSKA PŘEMÁHÁ SVĚT“

V duchu těchto slov jsem s vámi v Činěvsi žil dlouhá léta. Každý mi byl bratrem. Nerozlišoval jsem členy strany nebo nečleny, věřící nebo nevěřící či lhostejné. Každého jsem pokládal za svého farníka, ke kterému jsem byl poslán. Pokoušel jsem se vytvářet společenství lásky bez ohledu na rozdílnou příslušnost lidí. Vedle probíhající technické revoluce jsem se snažil vytvářet civilizaci lásky. K životu na vesnici, k trampotám a naříkání nad tíží času jsem se snažil přidávat denně něco, bez čeho se nedá žít, totiž RADOST.“

František Lukeš-SPISOVATEL:

Celý život jsem se učil a přece jsem propadl: Nakladatelství Zámek, 1994, 1996

Byl jsem nablízku: Jos. Čejka, Nakladatelství Zámek, 1996, 1998

Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout: Nakladatelství Zámek, 1997; Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 2012

Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal: Nakladatelství Zámek, 1999

Sepsal kronikář František Sýkora