Společnost Činěveské historie
- Název subjektu: Společnost Činěveské historie
- IČO: 227 45 921
- Sídlo: Činěves 138
- Datum vzniku: 30. března 2012
- Den zápisu: 01. 01. 2014
- Spisová značka: L 24200 vedená u Městského soudu v Praze
Zdroj: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-vypis?subjektId=isror%3a78210&typ=actual&klic=wwfe4d, platné k 1. 8. 2014, 13,46 hod
Činěves a řepařská drážka Dymokurského cukrovaru
Roku 1870 byl uvedeno provozu cukrovar v Dymokurech, jeden z mnoha ve zdejším kraji. Pro usnadnění svozu cukrové řepy začíná hrabě Děpold Czernin r. 1902 budovat řepařskou drážku o rozchodu 600 mm, která postupně dosáhla délky 30km. Do Činěvsi byla drážka přivedena r. 1920 a r. 1928 došlo k jejímu prodloužení do Velenic. Zemní těleso drážky je zbudováno ze zemitého štěrkopísku, těženého nedaleko Kněžic. Přes potoky a strouhy se stavěly betonové (výjimečně cihlové) mostky. Na zemní těleso se pokládaly dřevěné pražce o délce 120 cm, s rozestupem 50 – 60 cm. Na rovných úsecích trati se kolejnice přibíjely přímo na pražce. Na více namáhaných místech se podkládaly železnými podkladnicemi. Podél trati se umísťovaly patníky se značkou CD (cukrovar Dymokury), sloužící k ohraničení pozemku a k určení kilometrické polohy. Na trati byla povolena rychlost 15 – 25 km/h.
Činěveské řepné nádraží bylo postaveno r. 1920, vpravo za posledním domem u výjezdu silnice na Netřebice (dnes areál zemědělské firmy Agroso). Nádraží mělo tři koleje, z nichž jedna byla posuvná a dala se přizpůsobit množství řepy připravenému k odvozu. V současné době je zde odkratá část původní koleje se zachovalým dlážděním nákladiště, která byla r. 1928 prodloužena do Velenic. Poblíž této zachovalé koleje stávala menší provozní budova s řepnou váhou. Byl zde též vodojem a skládka uhlí pro parní lokomotivy. U vjezdu do areálu firmy Agroso je vystavena replika původního řepného vagonu a rekonstruovaná cisterna, dříve sloužící pro rozvoz vody k zásobování lokomotiv. Při sjezdu z jičínské silnice do Činěvse je umístěna pamětní tabule drážky a je zde zachováno částečně rekonstruované zemní těleso drážky s krátkými kolejovými úseky. Vlevo od této tabule, asi 150 m polní cestou, je zachován povodní betonový mostek drážky s položenou kolejí. Pokud se vydáte od pamětní tabule vpravo po zemním tělesu drážky, dojdete až ke hřišti, kde je další pamětní tabule. Při troše pozornosti narazíte cestou na původní zbytky pražců a drobného kolejiva. Na trati se během šedesáti let provozu vystřídalo 8 parních lokomotiv (viz seznam na tabuli) a ke svozu řepy sloužilo 280 dřevěných vagonů a 4 cisterny. Trať byla v provozu do roku 1959 a do roku 1962 byla postupně snesena a zrušena. Některé úseky dodnes slouží jako polní a lesní cesty.
Řepařská drážka Dymokurského cukrovaru byla ve své době velkým pomocníkem při práci našich předků, ale byla i zajímavým technickým dílem, po němž dodnes zůstala zachována celá řada stavebních prvků. Zaslouží si, aby její přínos zdejší oblasti neupadl v zapomnění.
