Dušičková noc
Jistá tetka z Činěvsi se probudila v dušičkové noci. Měsíček svítil jako ve dne, a tak si myslela, že je už ráno. Oblékla si šaty a honem spěchala do kostela. Ve zvonici Na Jílovce zvonil ohniváč na zvon a kostelíček byl plný lidí. Kněz již sloužil u oltáře mši. Tetka se mohla studem propadnout, že zmeškala začátek mše svaté. Usedla do jedné z lavic v zadní řadě, začala se rozhlížet po kostele a uvědomovala si, že vidí samé neznámé tváře. Stále nikoho nemohla poznat a strašně se tomu divila. Pojednou se roztřásla strachem. Začala si vybavovat, že vidí dávno zemřelé sousedy. Tu do ní drkla jí známá sousedka, kterou nedávno pochovali na zdejší hřbitov, a povídá jí: „Ale kmotřičko, co jsi to učinila, to je naše mše, a jak skončí, bude s tebou zle, jestli tu s námi zůstaneš. Svlékni proto svůj kožíšek a honem utíkej odtud!“ Vyjevená tetka svlékla kožich a honem upalovala k domovu. Ráno nad hřbitovními vraty, kde byla do kamene vytesaná lebka, nalezli lidé tetčin roztrhaný kožíšek.
Zdroj: TUZAR, Bohumil. Truhlice pověstí a starých příběhů okresu Nymburk. Nymburk : VEGA-L, 2003. 427 s. ISBN 80-86757-12-9.