Náhrobek Doroty Křinecké

Uzavření oú 25.10.2019

Náhrobek Doroty Křinecké

V roce 1463 propůjčil český král Jiří z Poděbrad urozenému pánu Janu Křineckému z Ronova statek Dymokury. Některé historické prameny uvádějí, že manželka Jana Křineckého se jmenovala Eliška a byla sestrou krále Jiřího.

Rod Křineckých držel statek Dymokury více než sto let a svoje panství rozšířil do dalekého okolí. Jan Křinecký po sobě zanechal dva syny – Jiřího a Viktorina. Ti majetek drželi od roku 1487, oba pak zemřeli v roce 1510. Dědici, potomci Viktorina, dědili Rožďalovice, Dětenice a Dymokury tak, že druhorozený syn Šťastný vlastnil do roku 1542 Dymokury, Činěves a Rožďalovice. Jmenovaný byl i uznávanou státní autoritou, vykonával úřad hejtmana Hradeckého kraje.

V roce 1572 prodal Šťastný tvrz Dymokury s dvorem a ves Svídnici Jindřichu Seletickému ze Smojna. Zároveň pak koupil v Činěvsi další hospodářský dvůr od Vavřince Bartoňka (za 125 kop grošů českých), rok před tím od Václava Lučanského z Lužně (100 kop gr. č.). Tím jen Šťastný potvrdil svoji majetkovou převahu v Činěvsi. Už od 15. století vlastnili Křinečtí v obci největší díl. Šťastný měl za manželku Dorotu Křineckou z Valdštejna, rodový majetek pak dědili synové Viktorin a Jiří Volf. Šťastný zemřel v roce 1575, v roce 1580(9?) zemřela jeho žena Dorota a byla v Činěvsi uložena k věčnému spánku, jak dokládá dochovaný náhrobní kámen. Syn Viktorin se po nějakém čase rozhodl zděděný majetek v Činěvsi prodat a za tímto účelem jednal se zástupci královského komorního panství. Majetek, který spravovali, sousedil s jeho statky. Vyjednávaní nakonec dospělo až k roku 1586, kdy v sobotu po svaté Kateřině převzal císař Rudolf II. „trhem dokonavým“ veškerý majetek Křineckých v Činěvsi. Za částku 9 400 kop grošů míšeňských přešla drtivá část majetku v obci do císařských rukou a byla připojena ke komornímu panství Poděbrady.

Náhrobek Doroty Křinecké z Valdštejna byl původně umístěn blízko stanoviště místního kostel, zasvěceného sv. Václavu. Ten prošel demolicí v roce 1744 a k němu připojený hřbitov zrušili v roce 1749.

Od roku 1750 vzniká kolem nového kostela sv. Václava a přilehlého hřbitova ohradní zeď, do níž byl náhrobek vestavěn. Zde podléhal vlivům povětrnosti až do roku 2008. Tehdy ho obec Činěves nechala z ohradní zdi vyjmout a restaurovat. Odbornou práci na náhrobku prováděl Josef Červinka z Nymburka ve stodole fary, pracoval pod dohledem příslušného památkového ústavu. Po dokončení restaurátorských prací v roce 2009 byl náhrobek trvale umístěn v předsíni kostela sv. Václava. Na tomto stanovišti může být příležitostně přístupný veřejnosti a zároveň se zamezí působení povětrnostních vlivů na jeho pískovcovou hmotu.

Náhrobek je vytesán ze střednězrnného pískovce neznámého původu. Jeho spodní část je vyplněna reliéfem Dorotina rodového Valdštejnského erbu, který je umístěn v prostoru vymezeném dvěma sloupy a segmentovým obloukem.

Text náhrobku v horní části:

Letka Panie 1580(9?) umrze

la gest urozena pani pani

Dorota Krzinecka z Waldstei

na a na ctiniewsy tu strzedu

po swatem waclawie we dw

amecitma hodin a tuto gest

pochowana oczekawagicz budau

ciho w krista pana wzkrzisseni

Sepsáno kronikářem Františkem Sýkorou

Sledujte náš profil na Facebooku Facebook



GObec Činěves Czechpoint Katalog poskytovatelů sociálních a návazných služeb města Poděbrady a okolí
hlášení poruch veřejného osvětlení
Hlášení poruch veřejného osvětlení