František Lukeš

Mimořádnost osobnosti Františka Lukeše spočívala v jeho pevných morálních postojích a širokém vzdělání. Dětství prožil ve velmi skromných poměrech, a měl tak možnost záhy poznat dobré i špatné stránky lidského bytí. Obětaví rodiče mu v Hořicích umožnili studium na obchodní škole, později pak na obchodní akademii. Největší díl vědomostí načerpal dále studiem kněžského semináře v Hradci Králové, kde byl v gotické katedrále Sv. Ducha dne 29.6.1947 vysvěcen na kněze.

S velkým úsilím se následně pokoušel povznést duchovní a kulturní život široké veřejnosti, nejdříve na Náchodsku. Úřady však ohodnotily jeho snahu jako nepřiměřené náboženské působení, neslučitelné s vedoucí úlohou komunistické strany. Z náchodské farnosti byl tak v roce 1955 vystěhován a po krátkém působení v Libici nad Cidlinou musel přijmout místo duchovního správce v Činěvsi. Na vesnické faře v Činěvsi prožil většinu vlastního kněžského života, působil tu v letech 1956 až 1990. V Činěvsi vyzrál František Lukeš v uznávanou církevní osobnost a v kněze oddaného vlasti a národu. V místním kostele sv. Václava a na stařičké faře se střídaly na návštěvě osobnosti, kterých si váží celý český národ, například ak. malíř Karel Svolinský, pěvci Vilém Přibyl, Eduard Haken či Jana Jonášová, hudebníci Josef Vlach nebo Jiří Bělohlávek, později dirigent světové pověsti. K přátelům Františka Lukeše patřili rovněž básníci Jaroslav Seifert a Markéta Procházková a mnoho dalších osobností hlavně z hudebních a literárních kruhů. V roce 1990 byl František Lukeš přeložen do Poděbrad, kde působil v proboštském úřadě až do své smrti. Rovněž zde rozdával neutuchající optimismus a křesťanskou lásku. Protože měl mimořádné řečnické nadání, vykonával také funkci mluvčího Biskupství Kralovéhradeckého, byl členem Biskupské konference, a patřil k nejvýznamnějším hodnostářům zmíněné církevní instituce. K poslednímu odpočinku jsou tělesné ostatky Františka Lukeše uloženy v Náchodě, na místním hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele.

„Láska přemáhá svět “

František Lukeš